Tisková zpráva k zadržení a obvinění Miloše

Dne 7. 7.  2015 byl zadržen a obviněn z trestného činu člen spolku ASLIDO, poté co se účastnil happeningu, který ukazoval na smrtící důsledky přílepku ohledně dávek na bydlení. Miloš se svými přáteli poukazovali na děsivou smrt pana Tomáše K. z Ostravy, který se v bezvýchodné situaci, kdy nedostal dávky na bydlení, rozhodl skončit se životem skokem z 3. patra na ubytovně v Ostravě – Mariánských Horách.

Miloš byl za svůj občanský postoj a aktivismus zadržen a obviněn, byť nedošlo k žádnému naplnění skutkové podstaty trestného činu. Zde přikládáme jeho tiskovou zprávu.

Tisková zpráva Miloše Neubauera k jeho zatčení před parlamentem dne 7. 7. 2015

Skupina lidí upozorňujících na problematiku sociálního bydlení se v úterý 7. 7. 2015 rozhodla formou happeningu na ulici před sněmovnou uctít památku Tomáše K. z Ostravy. V důsledku toho byl Miloš Neubauer zatčen a nyní je stíhán za trestný čin poškození cizího majetku – lehl si na chodník a posloužil jako živá šablona pro nasprejování siluety lidské postavy. Média o události informovala, Miloš ale nedostal příležitost vysvětlit, proč se vlastně celý happening odehrál. Nyní tak činí formou tohoto rozhovoru:

-> Miloši, kdo to je Tomáš K. a proč jste na něj chtěli upozornit?

Tomáš byl obyvatelem ubytovny v Ostravě – Mariánských Horách. Bydlel tam celkem 8 let. Byl to osamělý postarší muž, který možná nežil úplně vzorně, ale přesto si myslím, že neměl skončit tak, jak skončil. Stalo se to před třemi týdny, kdy i na Tomášovu ubytovnu dorazily změny v souvislosti s novými pravidly vyplácení doplatků na bydlení. Tomáš se ze dne na den dozvěděl, že už dále nebude mít bydlení z čeho platit a že mu nezbude než skončit na ulici. Nejdříve se snažil si někde vypůjčit peníze nebo sehnat nějakou náhradu za svůj pokojík na ubytovně. Když se mu to ani přes veškerou snahu nepodařilo, tak ho to psychicky úplně zlomilo a rozhodl se, že takhle už nemůže dál žít. Vyskočil z třetího patra ubytovny a zemřel.

 -> To je samozřejmě smutné, ale může se to stát. Proč by nás právě jeho osud měl zajímat?

Ano, Tomáš je jen jeden případ, ale lidí v podobné situaci teď vidím kolem sebe čím dál víc. Jsem z Ostravy a jen v našem městě žije na ubytovnách kolem sedmi tisíc lidí. Jsou to nejen starší osamělí lidé bez rodiny a přátel, ale často také rodiny s malými dětmi. V důsledku toho, jak se teď mění pravidla sociálního bydlení, tak se tito lidé a také tyto děti ocitají v absolutní nejistotě ohledně toho, kde budou bydlet. To je obrovský stres, který navíc trvá dlouhodobě, protože situace kolem sociálního bydlení je nejistá už dlouho a nikdo pořádně neví – ani ti, kteří o pravidlech rozhodují – jak z toho ven. Možná všichni neskáčou z oken, to je extrémní příklad, ale tisíce lidí žijí ve strachu, ocitají se na ulici a děti končí v dětských domovech. A to je opět cesta na ulici, respektive za mříže. Je to začarovaný kruh, který podle mě v důsledku nesvědčí celé naší společnosti.

 -> Miloši, a kdo jsi vlastně ty a proč tě osudy lidí ze sociálního dna tolik zajímají?

Protože sám moc dobře vím, o čem to je. Jsem totiž jedním z nich – sám jsem několik let žil na ulici a protloukal se, jak se dá. Na rozdíl od Tomáše, který byl na všechno sám, jsem ale měl štěstí, že jsem se dostal do divadelního souboru lidí bez domova a začal se o věci více zajímat. Vlastně jsem se stal aktivistou. Chci upozorňovat na věci, které se dějí mimo pozornost většinové společnosti, ale přesto se týkají velkého počtu lidí, jejichž osud a budoucnost by nás měl zajímat. Lidé to neradi slyší, ale na samotném dně není tak těžké skončit pro kohokoliv. Stačí přijít o práci nebo třeba kvůli rozvodu o rodinné zázemí. Když se škrábete ze dna, tak vám zdejší úřady, zákony a instituce kladou tolik překážek, že to je opravdu těžké.

 -> A co bys v tomto smyslu chtěl doporučit zákonodárcům?

Často je bohužel znát, že lidé, kteří tvoří pravidla a zákony, nemají vůbec představu o tom, jak to na sociálním dně chodí. Oni nerozhodují o anonymních číslech nebo nějakých tabulkách. Jde o lidi, kteří žijí ze dne na den, a jestliže se jejich situace mění každou chvíli – vlastně stačí, když se o pár dní zpozdí výplata nějaké dávky – tak se ocitají skutečně na pokraji přežití. O obyvatelích ubytoven se teď mluví jako o příživnících a o zbytečné přítěži, já bych chtěl ale tímto připomenout, že jsme taky lidi. A co je důležité – ti, co rozhodují, by s námi měli také mluvit, aby jim to pomohlo nastavit pravidla správně a ku prospěchu celé společnosti. Nejsme případy na odpis, a když k tomu máme podmínky, tak dokážeme této společnosti také mnoho dát.

 Kontakt na Miloše Neubauera: +420730934478, milos152@seznam.cz